Je mojí pejskovou povinností v noci hlídat. To se dělá tak, že se vybere strategické hlídací místo a potom se nepravidelně dělají obchůzky okolo domu, čucháčkuje se a proštěkávají se noční zvířátka a číhá se na zloděje. Já jsem dlouho hledala ono strategické místo, považte, že musíte mít přehled a taky bleskově informovat páníčky o hrozícím nebezpečí. Vybrala jsem to nejšpičkovější. Je opravdu strategické a ještě pohodlné. Nachází se v ložnici. Nevidím tolik na zahradu, ale zase dobře slyším. Ale považte, já v noci z neděle na pondělí neslyšela vůbec nic. A to spím na půl ucha. Paničku bolí záda a taky kyčel a tak se pořád vrtí a my s Arnoštem jsme tudíž buzený. Ale co se dělo.
Přes zahrady coural nebo courali zloději. Rozstříhali všechny ploty z drátěnky a u našich sousedů se vloupali. Vylámali zámky a v zablácených botách jim prošli celý dům a ukradli televizi. V pondělí byl ohledat prostřižený plot na naší zahradě policista, ale nebyla jsem k němu připuštěna, abych ho třeba nezakousla, až bych předváděla, jaká jsem ostrá hlídačka. V naší vesničce se nikdy nekradlo a teď od počátku roku už 23 vykradených domů a chat. To je tedy mezi sousedstvem hned blbá nálada.
Naše panička říkala, že je šťastná, že neukradli mě a Arnošta. To my taky.