Tak si tak včera dopoledne ležíme s brašulákem v obýváku, vrtíme a říkáme si, že ten psí a kočičí život není vůbec blbý. Proč asi. Rekapitulujme. Čeněk nám topí v krbových kamnech, temperatura je hezkých 28 stupňusů pana Celsiuse a klídek a pohoda vládne v domečku. Hambář Arnošt leží na zádech v mém pelíšku a má neslušně rozhozená kopýtka. V nosíku má asi nějaké kočičí holoubky a proto malinko chrápe. Já jsem instalována v jeho pelíšku a taky hezky spinkáčkuju, leč jedním očkem mrkáčkuju, zda se nežere. Dočkám se k obědu. Vůůůbec nežumrám a vůůbec nic nedostanu. Odpoledne se dočkám paničky a jde se ven. Jsem moc ráda, protože Čeněk se mnou nikam nechodí, páč panička zakázala. Řekla mu, že jsem v tomto období vyhledávána ženichy a že by to bylo dramatické. Tak já s ní lítnu do lesa a děsně řádím. Jindy jdeme do druhého lesa, který teď brutálně kácejí. Vítr povalil asi pět stromů a na to konto přišla armáda lesních dělníků a
planýruje za vesnicí. Všichni tady spekulujeme (i my psi a kočky), že by to mohla být pěkná sviňárna a místo toho vykáceného lesa by si někdo mohl postavit dům. Jedině panička hlásá, že pravda a láska zvítězí, pročež bude vysázen les nový.
A dnes večer. Jdeme si s páníčkem prochajdou a najednou proti nám pán, paní a plyšák v mé velikosti. Potvory dvounohý hned začali konverzovat, páníček že to jejich labradoří mimino je k sežrání a pocém ty miláčku. Euforické ťuťu a ňuňu mě dostalo tak, že jsem naskočila a štěně pod sebe srolovala. Proč má být rabrador typu mimino v centru pozornosti? No já dostala seřváno. Aleto byl slabý odvar. Ledva jsme se navrátili, zareferovali, dostalo se nám ujištění, že ona by mně na místě vodítkem zmalovala prdel přeukrutně. Protože
dnes byla pololetní pedagogická rada já byla v tomto duchu označena za mrchu a bylo mi dána trojka z mravů a taky podmínečné vyloučení z naší smečky.
Asi se polepším.