Ty rychlíky z Čáslavi do Prahy přepravují famfárové dárky. V neděli k jednomu odfíkusovala panička. Když se z nádraží navrátila, vystoupil nám Čeňoušek. To je ráda celá naše rodina, ale my s brašulákem jsme úplně přešťastný. Já speciálně. No jasně, že mi nebude Čeněk dávat od stolu, to néé, vždyť mu to panička asi
desetkrát zakázala. Na první pohled by se zdálo, že nám začalo nejen hezké adventní, ale i pohodové rodinné období. A ono ne. Vždycky se musí něco porouchat. U nás kotel a moje přední pravá. Kotel přestal dávat teplou vodu na sprchování a já musela po třech, jedna tlapka nefungovala. Ale popořádku.
Potvory dvounohý hygienický si pořád mejou tlapky v teplé vodě. A najednou, voda teplého typu nikde. Byly technické manévry s kotlem, kde se ta voda tvoří, panička dala zaklínací formule. A co se stalo? Nic. Tekla
studená. A teď o té mojí nožce. Začalo to nevinně. Já byla odpoledne na prochajdě v lese. Já lítala ve stylu šus a to se na nějaké ty klacky v cestě nehledí. Rána sem, rána tam. Panička mě označila jako děsnýho šuspajtla.Po návratu jsem nastoupila do sprchy a prodělala očistu v naprosto studené vodě. Já ani nemrkla, ale nadšená jsem nebyla. A teď ta moje pravá přední (pozor kozle neupadni). Mrskla jsem s sebou do pelíšku a dala relax. Čeněk ládoval krbová kamna a temperatura v obýváku se šplhala na dvacetosm. Já blaženě funíkovala, házela jsem v pelíšku záda a podvečer byl na jedničku. Najednou že jako půjdu za brašulákem na zahradu. No porucha absolutní. Fungovaly jen tři tlapky. Já po nich poskakovala, invalida absolutní. Zavládlo
zděšení, ale naši nejsou hysterici. Bylo stanoveno, že vypustíme večerní procházku a akční postup stanovíme ráno.
Spala jsem sladce. Ráno jsem lítla po čtyřech k misce a nechápala, proč panička pravila, to se mi ulevilo a jsem fakt šťasná.