Tak já se euforizuju na víkend, život je pro mne procházka růžovým sadem. My aktivisti jsme byli ráno hepýýýýýýýýýý, paničku jsme úúúúplně odrovnali, jak jsme blbnuli, rvali se a jinak zlobili a pročež nespali. Ale ono to není všechno až tak super. Odpoledne páníček přijel z roboty, dal si kávu a doutnák na zahradě a prázdninová panička mávala nákupním seznamem, že jako pro tu zahradní slavnost. Já padám. Přijede sto milionů lidí, a že zajištění toho keteringu. Jeli nakupovat do makra a ještě někam. A co prý já a Arnošt.
Panička vypnula hlavní elektrický jistič, říkala, panebože snad to přežijou. Sedli do fíkuse a odjeli.
Po třech hodinách a dvaceti minutách se zjevili v obýváku. Vona to hned poznala. Jiříčku, Arnošt vlezl do květináče, Ema ho nemohla zakousnout a tak vyrvala kus kytky (já tu hlínu nezvala, ale šla za mnou po celém obýváku, jednu část kytky jsem dovlekla do předsíně).
Finále bylo velkolepé.
Dostali jsme nové kapsičky speciálně pro juniory hafany a mňoukany a já šla na velké večerní korzo.
Ten život je fakt procházkou růžovým sadem.