Tak se nám ten velrybář vrátil. To bylo slávy. Já tančila po zadních, brašulák vyvíjel hlasitou traktoraci, Čeněk pokládal výzvědné otázky v nepřetržitém sledu a panička tomu našemu lovci strkla jazyk do tý jeho tlamy, otlapkávala ho a vybrané krmě strojila. My zvířátka k žrádlu opět suché granule. Sice superpremiový Royal
Canin, ale domácí strava je domácí strava. Naši mají pořád tu mantru: od stolu ne. Zaplaťpánbůh za Čeňka. Musím si na to ale dávat pozor. Když Čeněk začne jíst, hned se k němu samosebou instaluji s toužebným pohledem. K našim si takhle nesedám, protože vím, že tam by to bylo plýtvání energií. Panička Čeňka preventivně seřvala, ale on partyzánsky tvrdil, že mi nikdy nic od stolu nedává.
Mám také mnoho hlídání. Sousedům řemeslníci budují nový plot tytu dva metry vysoká drátěnka pro zabránění skoků lovecké Agáty k nám a následně přes náš plot (výška ke kotníkům) k průniku na ulici. Chlapi si pracují, já štěkám jako o život, aby věděli, že zde hlídám já, páč zde je naše. Prostě pohoda. Nevím, proč jsem napomínána a jednou přes prdel dána. Vůbec mám nechápací víkend. Večer si jdu spinkat, později přijde panička, čte si nepokleslou literaturu (drsné poměry ve středověku), páníček fotbal a po půlnoci k nám. Ve tři panička znovu četba a asi byla předtím jíst, protože prý má knedlík v krku. Ráno, já padám, ho prý měla ještě větší (proč ho nespolkla?) a taky u nás byl asi v noci nějaký doktor Priznic (já to zaspala) a ten jí poradil nějaký jeho obklad, pročež dnes má zavázaný krk, páníček ji obletuje, že má jauvajs a ona že prý se knedlík zmenšuje (přitom v poledne k obědu těstoviny!?!) a že by to chtělo slivovici, ale zase tady byl někdo neznámý a všechnu slivovici vypil, léčení zhatil a tudíž se na knedlík musela lít becheryho voda. Fakt to nechápu, beru směr ložnice a držím čtyři místa. Brašulák přijde za chvíli, naši po Hře o trůny a knedlík ve tři.