Ještě k té slavné výstavě. Doma si hodně povídáme o mnoha překrásných pejskových modelech, které tam byly k vidění, panička to komentovala i Arnoštovi a natvrdo mu sdělila, že on nemá ty papíry (jako na auto?) a tedy tudíž pro něj výstavy ne. Ani nemrk, a slzu neuronil, protože jeho hlavním cílem je žrádlo, žrádlo a pohodové lenošení. O té Olze z výstavy. To je paničky kamarádka, která je velmi mnoho věhlasnou a uznávanou soudní patoložkou. Plynně mluví sedmi světovými jazyky, zpívá árie a hraje na kdeco. Ty byly rády, že se zase vidí (naposledy to bylo na Oli svatbě před pár lety, to se vdávala jako naši už nemladá). Panička ještě doma mluvila nadšeně o těch jejich pražských krysaříkách, jací to jsou chlapáci výstavní k sežrání. Jednoho měla Olga jako upoutaný model na zemi a druhého – já padám – držela v podpaží. To bych se z toho osypala. Kyrysaříci mrňaví. Ale musím uznat, že Oli v zeleném kostýmku s bílými perlami, úžasných podpadcích, minisukni a super účesu byla na psí výstavě kočka. A k zelené ty kyrysaříkoví mrchoušové moc slušeli.Když si holky daly pětkrát stereo vypadáš skvěle, asi sedm papapapapa a třináct mlask na čumák, dojednaly, že se zase brzy skrzevá psy uvidí.
Já nevěřila vlastním elegantním uším - my snad budeme na ty výstavy i jezdit.