Můj život je jedna velká nádherná záležitost. Minule jsem hafla o výletu do Věstonic. Těžím z něj celý týden, páč si naši dávají na terase lahodné víno odtamtud dovezené, povídají si nějaké věci a my zvířátka jim asistentujeme. Kupříkladu tak, že Arnošťák leží na terase, já ho ponejprve pročuchnu, pod ocáskem prolíznu a posléze za nohu zadního typu přes schody drnčivě na trávník odvláčím. Prostě prča.
Naši měli věc prodloužený víkend z důvodů státního svátku. Projevilo se to tak, že v pátek ráno po míchaných vajíčkách na cibulce, čaji z dárželingu, mléka z Kunína, slivovici z Věstonic se dala káva na terase a začal se balit batoh. Já byla vynervózněná. Kdo jede na výlet? Z garáže se vyfíkusoval automobilismus a jupííííííí, dala se do něj moje deka. Já pojedu na výlet. Nebyla to tak dlouhá cesta a už jsme zaparkovali v obci Zbečno.Tam mi naši sdělili, že bude dlouhá vycházka s koupáním v Berounce. No já vesele lítla vstříc novému terénu. Hezky pěkně jsem poslouchala, dala plavbu v řece a šupajdila si to do děsnějch kopců. Dostala jsem i ochutnávku z paničky sváči a v hodně moc pohodě jsem došla na nádvoří hradu jménem Křivoklát. To byla čumenda. Naši byli naměkko, protože tady měli svatbu. Blahopřáli si, že se jim to od té doby fanfárově daří a tudíž se ručitelům (svatebním svědkům) nemusí vracet nevyhovující osoby. Já jsem tak rozněžněná nebyla. Jednak vstup do hradu je pro psové pouze na vodítku - no já se škrtila k oběšení - druhak jsem nemohla ke kamarádům. A že jich tam bylo. Dva labradorští retrívři, tři chrtíci, jeden německý ohař, dvakrát jorkšír, jozevčík, pětkrát
nevímcojetozaplemeno a jeden vyzývavý drzý kocour nebojsa zde domácí.
Naši byli posvačinově nehladoví, tak jsme dali na zahrádce na prvním hradním nádvoří pivo, kofolu a já děsný čuchy mnoha jídel. Pohodička. Následně se řeklo, že je čas se zvednout a jít dál, jelikož nám pojede věc Vlak. Já Ema se ptám: co je Vlak?