Výlet fanfárového typu.

Moravský den začal vydatnou snídaní venku pod pergolou. Před kávičkou jsem dostala seřváno za noční hysterčení. Sklopila jsem uši a byla jsem tak roztomilá, že mi bylo vzápětí odpuštěno. Následně jsme si sbalili
saky a taky  paky a vydali se po zelené značce vzhůru do pálavských kopců. Naši se mi snažili interpretovat mapu, jakože 12 kilometrů a skoro 500 metrů převýšení, nelítej jak šus a šetři síli. No já nedbala. Běhala jsem radostně vlevo vpravo a na nějaké obdivování kvetoucí krajiny jsem čas teda určitě neměla. Naši ano. Čumílkovali si a taky si povídali s vedlejdoucími turisty a vzájemně se ujišťovali, že je tedy vskutku letní den a výletnická pohoda a prostě ráj na zemi. Pravdou je, že mapa asi nelhala neb jsme stále stoupali. Narazili jsme i na studánku před kterou byla děsná tůň. No já tam zahučela, já se potopila, ale než se utopila byla jsem za krk paničkou vytažena. No alespoň jsem se osvěžila pře výstupem na zříceninu Děvičky. Tam to bylo jako na Václaváku. Miliony lidí i psů. Unikli jsme tomu do Pavlova, kde bylo občerstvení a následně sestup k Novomlýnským nádržím, tedy k vodě. Šli jsme do Dolních Věstonic podle vody a já se koupala, já plavala. Byla jsem ukázněná. Tam je totiž tolik rybářů, že se nemůže plavat kde by se kokršpanělovi zachtělo. To se musí poslouchat naše. Nelézt do těch chatiček u vody a neočuchávat dámy co se opalují na lehátkách. Já to dala za jedna. Pak byla teráska v restauraci. Naši jedli když kde se vzal, tu se vzal můj brácha Koudy. Jupí, přijela další část výpravy. To je ale príma nálada.