Naše paničká říká, že jsou dva důvody proto, aby člověk pracoval ve školství: červenec a srpen. Tak už nám to nastalo. Zahájili jsme zahradní slavností. Ta je u nás každý rok, ale letos to bylo úplně jinak. Já padám, prý přijdou kolegové. To je na delší vyprávění. Ona naše panička opouští kolegy a bude pracovat u toho kolegy, který se stal řídícím ředitelem. Společnost byla obeslána pozvánkami. A kdože je zdobi? To jsem byla fakt trochu uražená. Byla tam fotka Arnošťáka a že jako aby se na něj podívali, že on návštěvy nesnáší a tudíž až oni se na naši zahradu dostaví, on bude na courech. Jak napsal, tak udělal. Všechno zůstalo na mně. Já musela pomáhat vařit gulášovou polívku na ohni, grilovat a servírovat saláty a ještě k tomu roztomile žumrat masíčko. No já se mohla uvrtět. A helikoptérově jsem vrtěla, když jsem přebírala velikánský dárkový koš pro zvířátka. To se mi sbíhaly sliny. Rozličné pochoutky pro psíky a kocouráky v počtu mnoho.Byla jsem stále moc chválená skrzevá elegantní exteriér i moji milou povahu. Hezky pěkně se to vydařilo, papaáníčko, povídáníčko i pitíčko. Asi byla vyhlášená nějaká soutěž ve smíchu, všichni se řehtali jako koně. A co zahradní slavnost pro kamarády? Ta bude letos naprosto netypicky v srpnu. O tom štěknu, ale později. Teď jsem naprogramovaná jen na brzké ranní vycházky, ležení na dlaždicích v domečku a permanentní pospávání. Nejčilější jsme s kocourákem ve čtyři ráno, děsně budíme, pročež dostáváme seřváno.