Proběhali jsme se s Kouďákem po Horních Věstonicích a následně se v penzionu setkali se zbytkem účastníků zájezu. Jednak tam byly známé, ale i druhak úplně nové ksichtíky. Já byla chválena skrzevá elegantní vzhled a vůbec. Následně jsme se sešikovali a vyrazili do sklípku. Nešlo se dál než 100 metrů a jelikož bylo teplo, usedli jsme před sklípek. My si s Kouďákem moc hezky hráli a společnost se seznamovala s bratrancem Jarkem vinařem velikým. Po úvodních sklenkách si skupina přála exkurzi do vinohradu. To bylo hodně moc žůžo. Cournuli jsme se mezi rostlinami vinného typu, vyslechli zajímavé info. Jak révu stříhat, jak vyvazovat a vůbec co pro dobrou úrodu činit (no my psové víme houby, my pracovali v terénu a neslyšeli nic) a taky byly ty dotazy. Co víme nového? Že kořeny vinné révy si jsou schopny vyhledat vodu až ve čtyřiceti metrech a taky že vinař poznává odrůdy podle tvaru listů. No to se všichni během podvečerního couru přerodili ve vinaře. Celý večer pak to mohli stvrzovat, protože byly ochutnávky skvělých vín a všichni se tvářili, že tomu rozumí. Faktem ale bylo, že všechna vína společnosti předložená byla excelentní. Ještě skvělejší byl celý večer, páč byla děsná psina, vedlo se mnoho keců, všichni se moc nařehtali a si to velmi mnoho užívali. A kdože tu prču zaspal? Já Emule.