Haf Haf Nazdárek! No dobře – tak i Mňau Mňau!

Vánoce 2

02.01.2014 23:00
 

 

Vyprávím tedy ještě další příběhy. Když jsme se po Štědrém večeru vyspinkáčkovali, přesto, že Arnošt ode tří chodil po paničce a lovil páníčkův palec u levé nohy, děsně se vařilo, protože všechna mláďata dvounohá i jejich mláďata dvounohá měla dorazit na oběd. Jak řekli, tak udělali. Ale pozor, přijel můj strejďáček. Adélka, která tady byla 14 let, měla výstavní štěňátka v počtu šest, z toho jednoho kokršpanělího Kryštůfka. Slyšela jsem o něm mnoho vyprávěnek a teď jsem ho konečně poznala naživo. Je kouzelný.  Byl to určitě nádherný exemplář, dnes už je hodně šedivý a tak trochu dědeček. Ale jak my si fanfárově vyhráli! Akčňáky na zahradě a soubojování v domečku. Prímovňácká nálada.  Pro mne pohoda, brašulák Arnošťák internován v pracovně. Naše Markétice nám ho pomluvila, že je jako velký a tlustý!!! Já padám, proto je zde angažován. Má ležet a zdobit. Za tu akční, štíhlou a chytrou jsem tady přece já.

U obědového stolu jich bylo devět plus já, Kryštof a Arnošťák. Měli vepřové masíčko s bramborovými granulemi, což prý pejskové a kočičky tůze neradi. Nelze věřit všemu. Já chodila po zadních, abych se o tom přesvědčila, neb vonělo to náramně. Dostala jsem nevánočně přes prdel, abych neslintala do talířů a utábořila se jinde. Protože jsem miláček všech, tak jsem hezky zaposlouchala, byla jsem vzorňoušová i při rozdávání dárků. Pak jsme s Kryštůfkem děsně zachrápli, protože jsme byli vylítaní a vyhraní do bezvědomí.

Večer všichni odjeli a naše rodina za sebou měla další den vánoční.