Už víme, co jsou to Vánoce. Nejdříve naši oblékli stromeček do nerozbitných ozdob, přifrčela Jarmilka a byl Štědrý den. Všichni si hezky povídali, vzpomínali na ty, co už tady nejsou (jako že jsou na nějakém dlouhém výletě?), pročež hořelo několik svíček a v pohodičce jsme na něco čekali. My s Arnošťákem jsme nevěděli úplně přesně na co se čeká, ale pak se všichni hezky oblékli a že přijde Ježíšek. Trochu jsme zevlovali okolo stomečku, ale žádné divočiny jsme neprovozovali. A najednou pod stromečkem dárečky a rozbalujeme od nejstaršího. Jarmilce je skoro 86, naši už jsou taky věkaři, tudíž byla půlka večera pryč, když konečně došlo na velikou krásně barevnou tašku plnou čehosi. Byli jsme částečně euforizovaný, ukázalo se, že ta koko, o kterou si panička napsala, není žádný pudl, ale černá voňavá lahvička. Mohli jsme tudíž tušit nějaké čmuchy a taky nějaké mňamky. Páníček dostal celé jedno kilo haribáků!!!!!!! Ale ty my nežereme. Tuhle mi nabídl dinosaura, já ho přijala, já ho prokousla, já ho vyplivla, páníček sebral, že si ho opláchne a dojede ho. Ta ječela. Vyhodila mu ho do koše.
Ale co nám dal Ježíšek do naší velké červené tašky. Hračky typu myšák na gumě, oslík pro mne, myška a krysák, tyčinky, kapsičky, masíčka a dokonce psí haribáky!!!!! To byla užívárna. Dlouho se nešlo spát a pohodovalo se. Ráno se to trochu pokazilo, protože panička odmítala vstávat v pět děleno třicet, ale o hodinu později už vyskotačila. Hafani a mňoukani od Kolářů se usnesli, že Vánoce jsou fanfárový.