Náš páníček je rybolovec. Stanovil si, že týden v červnu vezme sobě v zaměstnání dovolenou a bude se věnovat lovu ryb. Panička říkala, ty těkáš, kam vlastně pojedeš, tak si to naplánuj. A bylo co. Jedna
našeho páníčka kolegyně mu nabídla věc hauspooot. To se jede k vodě velkého typu s názvem přehrada a tam pak je připravena věc malý domek na vodě. Z tohoto se poté loví rybajzny. Já si balila pyžámko a kartáček na zuby a ono ve finále prdek. No ten náš velitel změnil plány. Že jako vyjede ráno z domova a rybolov bude v dosahu. Ještě před tím byl ale v pondělí u specialisty s chrupem ve městě slaného typu (já padám - Slaný) a po návratu z automobilismu nafta na trávník kapala velmi rychle. Hysterčili naši oba, vůz do servisu odvezen,
rybolov odstřižen. Pro zvyřátka skvělé info. On byl s námi doma, nás krmil (na její pokyny o dávkách brutálně prděl) a my byli šťastná zvířecí dvojka, s páníčkem vlastně euforická trojka. Pak nás dala do latě a pravila, že už nikdy nebudeme žrát za peníze (máme si lovit rejsky a ptáky), protože páníčkovi budou opravovat díry okolo zubů tak, že mu do těch otvorů nacpou namleté telecí kosti. V knihách se to jmenuje léčení par+entozy. No my na výklad čuměli, mnoho nerozuměli. Pak bylo asi něco konkrétního tragického na konec, ale ani já, ani Arnošt jsme to nepobrali. My čísla neumíme.
Dolní čelist 30, horní čelist 30. Já jsem jenom kokršpanělová mladá dáma, tudíž mě nechávají tisíce za zuby ve klidu. Nevím úplně přesně co je pro zvyřátka šedesát tisíc korun českých na dřevo vysázených. Pro naše to asi není prča.