Čumák pod ocáskem.
Tlapajzna naší paničky není pořád v poho, ale dnes s námi žofrejovalapejrakovala na odpolední prochajdě. Ale ty její myšlenky! Ad jedna by neměla číst ty zamilované knihy (dnes nevíte, zda je to erotika či ve finále pornografický román). Ad dvě. Lépěji by udělala, kdyby na kanapi zůstala. Ilustruji:
Kamarádění v lese začalo polibky a hupíčkováním s Benem, což je obrovský model bernského salašnického. No my si vyhráli. Já se trochu držela, protože on je fakt kolos. Ale zablbli jsme si. Trochu nám to otrávila vystajlovaná atraktivní bernská panička, protože pochybovala, zda jsem kokršpanělová Emička!!!! Otázka, co je to za rasu, byla úplně debilní. Naše panička ji ale setřela přednáškou o současných trendech chovu kokršpanělů, že si to určitě se svými 96-90-96 gůgluje ještě teď. A najednou další kluk. Nádhernej rok a půl mladej výmaráckej ohařík. Nejdříve čumi čum a pak akce. Zrychlení z nuly na sto máme oba fanfárový. My si pohráli, poběhali, prostě neděle jak z katalogu cestovek pro potvory dvounohý. Prochajda supersupersupersupersuperová. Ale co se děje? Panička, naše optimistická panička, není hepííí. Hodila si vrásku a páníčkovi pravila, že se jí zdá, že ti psové mi dávají ty jejich čumáky pod ocásek cíleně. Páníček vyvalil bulvy a nevěděl o čem je řeč.
Panička vzdychla a řekla: majngot. Hárání na obzoru.