Naši nějak nejsou na hororové filmy, u nás se na ně nekouká. To ale o hodně přicházejí. Naše kočkopsí dvojice se rozhodla, že je třeba jim trošku rozšířit obzory a přidat trochu toho adrenalinu. Do akce jsme šli včera ráno. Po zahradě už několik dní poskakuje krásný mladý drozd. Emo-Arnošťulový cíl je jasný: chytit a zahubit. K cíli vedou dvě cesty. Ta první je Arnošťulova. Ležet úplně placatě a nejvíc nenápadně, absolutně připláclý k terénu, nedýchat a valit bulvy. Po pouhých třech hodinách této akce se pak elekantně odrazit od země a krk
ptáčka drozdového prokousnout. Plán značky Ema je úplně, ale úplně jiný. Já vidím na zahradě kosa a hned letím, že ho jako zneškodním. Plán je to hodně dobrý, ale ty ptačí mrchy mi vždycky uletí. A teď záhada našich spícího pokoje. Naše panička se ráno po výsadku z noční postele docela nevšímavě plíží. No její chyba.
Neviděla ráno ptáka v ložnici. Ležel tam v oboře, nebál se že umře, páč už měl od kocouráka hrdlo prokousnuté a mrtev byl. Posléze na mrtvolu narazila. Po výkřiku, že se pobleje, začala kabelovat páníčkovi, že tohle teda
ne. On řekl nehysterči. Mrtvolu odstraním. Odpoledne po návratu vykonal funebrácké povinnosti, čímž nás docela uklidnil. My báli nějakých od mezinárodního tribunálu stanovených trestů. Naše obhajoba v jedné větě:
Nevraždíme. My jsme lovci.