Držena u držky stran vycházek, nevkládám do odpoledního korza velké naděje. Ale. Panička zvolila trasu směr Kačák ke hřbitůvku a hned zpět. Tam nejsou žádní psové. A najednou na louce pán, co měl dříve Myšku a Setra, teď s Myškou2 a zdálkypitbulem, zblízka hezkýmpejsekem. Pejsek byl po O (ve školce po obědě, u pejsků po operaci Kastrace), takže nebylo nebezbečno. No my si lítali po louce u mlýna, my se smáli, euforka. Pak pán připoutal modela, protože on by i přes svou retardaci zasunul. Já padám. To jsem fakt atraktivní. Potvrzeno dnes. Špacírujeme si s páníčkem a najednou Buřt a Bára. To jsou moji kamarádulátové rasa Džekraplteriér. S Bárou děsná probíhačka, ale ten Buřt. Pořád, tedy spíše furt, mi dával ten jeho studený
čumák k té mé holčičí věci. Já si sedla, to si nezvykej. Dvounožáci si pak vyměňovali nějaké info, bylo papapa, zaháknutí a každý se vydal jinam. Já si hopkala s páníčkem, ale pak najednou. Ještě musím něco dořešit s Buřtem. Já zdrhla. Už byli hodně daleko, skoro pod strání u Kačáku, ale já je dohonila. Paní Buřtová mě ale místo vítání bafla za obojek, kárala a čekala, až dá půlmaratón páníček. Dal. Byla jsem mu předána a šmytec. Žádné jupí s Buřtem. Já zplihla uši, mám průsr a tak mířím domů.
Kujvadját.Je to na pjd.