Haf Haf Nazdárek! No dobře – tak i Mňau Mňau!

To byla kúra

09.10.2013 21:09

Řekne se všední den, normální středa, klídek a pohoda a ono ne. Než začnu reportovat ty události, předešlu včerejší podvečerní zážitek. To jsme na zahradě, panička zalévá kytky za okny a my s Arnošťákem lehce zevlujeme Naproti přes ulici se staví a v tomto okamžiku tam probíhala asi kontrola. Nějaký džentlmen na ty zedníky něco hartusil a hartusil a pak dal volume ještě víc doprava a řval, ty čůráku, stačí si natáhnout provázek a vidíš to. A taky to se di vysrat ty debile. Panička zahodila konvičku, zacpala uši sobě mně i Arnoštovi a mazali jsme domů. Ráno byl na stavbě už při rozednění patrný zvýšený pohyb (nevím, zda se tam pohybovali ti džentlmeni či včera oslovení čůráci a debilové) a pracovní chaos trval i v době naší odpolední vycházky. Na stavbě kmitání, na prochajdě lítání. Já si skotačila po lesních cestách a čuchy čuchy po lese a sprintem k paničce a zase čuchyty čuchyty. No suprový. Taky jsem poskákala Otu a Janu. Oťas netrénoval hokejisty, ale Janu, protože krátili stromy u Otíčka. On nekrátí, neb žije ve Švédsku.  A domů jsem fofrovala okolo stavby. A čuchyty a najednou tam kde bude u stavby plot jsem se začala propadat a propadat, úplně stejně jako na Šumavě do té černé mokré rašeliny. Já čuměla. Panička řekla jen panebožeemi, chytla mě za obojek a vytáhla mě z toho hnusu a tím mi zachránila život. Česky se to řekne, že tam právě vylili betonové základy pro plot.

Já byla hned nějaká těžkotonážní, já se plížila. Na zahradě jsem se musela nejdříve podrobit hektolitrové z dešťové vody ledové koupeli a teprve poté příjemné vlažné koupelnové v koupelně. A jako vrchol jsem byla instalována do pelíšku. To jsem dala na 10 minut, zalehla jsem Arnošťáka (nesnáší cokoli vlhkého natož mokrého velkého psa) a pak jsem se jala dovádět znovu.

Taková jsem já, matinko.