Taková normální středa

Tak už je to tady. Ten zázrak v příbuzenstvu se pěkně vybarvuje. Informace o Kouďákovi dostávají dramatický náboj. On je mimino a vůbec se tak nechová. No on už štěká v kuchyni, že by si dal ty granule s vývarem. Taky si čůrá kde ho to napadne a chce si hrát s Mickou, které je skoro sto let . Veterinář ji chtěl už před měsícem uspat. Ona se ale vzpamatovala, začala jíst jako o život, protože o ten jí teda jde. Je ráda, že je ráda a hrát si s juniorem, tak to není na programu dne. No jak já to hodnotím, nevlastní bratr je na přesprdel.
On je moc roztomilý, ale nemůže celou lidskou  smečku dohánět k vyšilování. Já mu to na Vánoce vysvětlím. No já mám svých problémismů až nad hlavu. Dnes večer jsem si chtěla moc hodně hrát. Panička na mě prděla. Pak jsem zaměřila brašuláka. Ležel v pelíšku, užíval si teploučka z krbových kamen a nic netušil. Já si lehla úplně hned nejvíc  vedle, dala jsem si hlavu na okraj toho pelíšku a zálibně jsem si brašuláka rentgenově prohlížela. Probudil se a drápem přeukrutným mi ji  natáhl jednu přes ucho. No my se zase servali. Kam se hrabou koně.