Haf Haf Nazdárek! No dobře – tak i Mňau Mňau!

Tak tohle je ta zima.

25.01.2014 23:26
 

 

Já jsem hodně dobrá doktorka s výtečným saniťákem, pročež páníček už nemá horečku. To je hezký úspěch, ale kašle jako tuberáci od Remarka. Léčí to nějakými kapkami a práškami, které mu panička opatřila. A pak taky medami a čajčkami a dle svého uvážení to podporuje svými čvaňhákami. Uzdravování s překážkami. A je zavřený v pracovně a tvoří.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že když po obědě z hlívy ústřičné měl jít někdo ven, byla jsem to já a panička. Páníček pracoval a ten náš mňoukanovej model spal, protože po naší dnešní první invazi v šest děleno třiceti, byl půl hodiny venku, což ho umrtvilo na zbytek dne. Tak my holky jsme to našláply na dlouhou túru. Panička euforická, páč mrzne, je sněhový poprašek a tudíž nejsem od bahna a díky modernímu krátkému sestřihu nemám na sobě kilo větviček. Ta si teda vykračuje vesele, já obíhám zběsile a vycházka je fanfárová. Potkali jsme skoro nikoho: jeden kus bordózské dogy  (flísovej kabátek, já padám), dva běžce (ta mě zahákla, já je nemohla pronásledovat), jednu osamělou paní (bylo Emi neskákej), tatínka s kočárkem a chodícím harantíčkem (zase zaháknutá jako debil, který žere děti) a pak toho rabradora. Já běžela vpřed a najednou zleva světlý rabrador. Moje panička byla v klidu, protože viděla, že je to kluk. Nevím úplně přesně jak se to poznává, ale ona to trefila úplně stoprocentně. Děsná očuchačka a děsný pískání. Paní Rabradorová měla na toho kluka píšťalku. Pískala a rabrador na ni evidentně  úplně prděl. Ale hodně moc mě zklamal. On si vůbec nechtěl hrát. Udýchaná Rabradorová sdělila, že je mu sedm. To si ale klidně mohl hrát. No rabradoři. Oni vypadají jako úplně nejvíc dobráci a miláčci, ale naši mají zcela jiné info.

Našich kamarád Jirka Šiška říká, že rabradoři jsou pěkný svině. On měl taky rabradora. Byla to holka Barča. Dělala spoustu nečestných a nesportovních akcí na psech i lidech. Jednou spolu šli lesem na Záplavy. A ako náhle, v dohledu  výletníci. Byla to skautská skupina. Barča zavětřila, zacílila, vyrazila. Kořist byl jeden menší skautík. Z rozběhu ho srazila a zalehla. Skauti ječeli, neoživovali, Barča cpala kořisti svůj mokrej teplej jazyk do tý jeho dětský tlamičky a byla vítěz. Když dorazil Jiří a rekognoskoval situaci a při té příležitosti se  měl k osvobození úlovku, začal skautský vedoucí argumentovat: pes měl být uvázán, poslouchán, cvičen, problém je na vaší straně. A ten Jirka mu řekl: „Chyba je na vaší straně. Co mají skauti jako zásadní heslo? Vždy připraven! A ten váš skautík připraven nebyl.

Ha ha.