Nazdárek-Haf. Jak už jsem psala, přicestoval k nám kocour Arnošt. A ne na návštěvu, ale napořád. Copak já - mě to nevadí, ale on byl pořád vykulenej. Pořád přede mnou utíkal, a když už jsem ho skoro měla, tak vyskočil někam nahoru a byl fuč. Srab jeden. No nic, však se jednou sejdeme, říkala jsem si. Mezitím jsem doma a na zahradě s páníčkem. Pořád se s ním peru a koušu ho a když už nemůže, tak mi dá nějakou botu, abych se prala s tou botou. Šetřílek jeden - žádná značková Crocska to není, ale něco od Vietnamců. No nevadí - kouše se do toho dobře a taky to unesu v zubech přes celou zahradu. Arnošt na zahradu zatím nesmí (kyš kyš heč heč), protože se páníčkové bojí, že by někam utekl. Až prý si trochu zvykne, tak bude moct ven taky. Jinak je to tady dobrý - páníčkové si se mnou hrajou kdykoliv si vzpomenu. Někdy tedy slyším takový hlášky jako třeba: „Emčo, vždyť jsou dvě ráno! Spinkej!“ Copak já vím, co to je „dvě ráno“? Jsou nějaký moc chytrý. Ale nakonec si stejně hrajou i když jsou ty jejich „dvě ráno“. Arnošt se trochu „oklepal“ a už se nechá očuchat (no žádnej Hafnell č. 5 to není, ale nesmrdí mi). On zase očuchává mne a taky se tváří, že nejsem žádnej Mňaunell č. 5, ale očuchává mě pořád. Taky ho baví pronásledovat můj ocásek. To víš, že jo. Nejsem žádná hračka. Já mám zase velkou zábavu, když ho honím po pokoji. A tak se tady kočkujem a pejskujeme a i baštíme hned vedle sebe - a tak si myslím, že to s ním nakonec půjde a jsem na něj kamarádská. Já totiž úplně přesně nevím, jak vyroste. Je totiž možný, že by mohl být nakonec větší než já. Tak to je lepší být s ním kamarádka hned odmala. Takže karamádi - to je zatím všechno. Jo a podívejte se na moje nový fotky.
Haf-haf Vaše Emča
PS No a teda taky Mňau mňau o Arnošta.