V pátek večer bylo děsný koupání,kondicionerování, fénování a vůbec netradiční večerní disciplíny byly konány v mém kožichu. My hodný holky to dáváme bez zubů cenění čí blbých keců, ale je to vopruz. Ukřivděně funím. V sobotu ráno se mi vůbec nechtělo z páníčkových postýlky vstávat. Kvůli jídlu ale pak hupity hupity do naší kuchynity. Byla míchaná vajíčka (my s brašulákem syrová srdíčka z nebohých kuřátek), k tomu černý čajíček se žlutým citrónem, rozpustné kafíčko a ve vzduchu jiskření, jakože bude nějaký mimořádný výlet. Panička trochu prskala, že jako tyhle divadla nemusí, páníček neříkal nic, ale má na to ještě agresivnější názor. Aby se nepoprděli. Na výstaviště do Litoměřic jsme přisvištěli před devátou. Mezi milionem pejsáků jsme neomylně našli výstavní stanoviště naší skupiny. Já byla nadšená. Skupina světového typu. Moje maminka, která je celá já. Bráchové Bimíček a Bažina. Oba vyrostli do krásných mladých pejsáčků, mají skvostné čumáky a jsou úplně nejvíc nádherní. Mají excelentní exteriéry a celkově nejsou k zahození. Ledva jsem to trochu pročuchla a zmapovala, uvrhli mě na stůl. Od mého tatínka Martina se mě jala upravovat, abych byla ještě úplně nejvíc krásná. Zdařilo se. Já byla modelka světového formátu. A pak vše šlo jako když hrom bije. Bažina na plac. Zaklusal doleva a doprava a byl vítěz. Můj úplně nejmilejší brácha Bim pak na výstavním trávníku dal taky vítěznej tanec. Elegantně zaklusala moje maminka. No my jsme hodně dobrej oddíl. Já se promenovala s tatínkovou Martinou a byla jsem po čertech dobrá. Pan Rozhodčí Řehánek mě děsně vychválil, jedničkou ohodnotil a na druhé místo ustanovil. Naše skupina ohledně hodnocení zajásala, ale panička pak soukromě podotkla, že jako aby mu za ten verdikt prdel srostla.
Mám dvě výstavy se známkou výborná, tedy a tudíž, už na žádnou další výstavu nejdu. Jupíííííííííííííííííí!!!!!!!!!!!!!!