Mně to moje kokršpanělí kebulička vůbec nebere, proč lidi s despektem a nahořkle říkají, že je to psí život. Já padám. Ten můj je úplně prímovňáckej. Považte. Zase tady máme na dozor Čeňka, takže se stále něco děje. Je pravda, že do lesa mě nebere, ale na druhou stranu, vstávejte v pět a strašte v lese s rozedněním. No úlovky teda má. Jeden den 48 hřibů, druhý den 52, snůška monstrózní. Potvory dvounohý jsou ale stejně nespokojený, protože by chtěly ještě babky, aby ta míchanice byla kulinářsky dokonale vychytaná.Taky si smažily bedly, to byla vůně, to byla čuchaná. Čeněk má taky přísný zákaz nám dávat cokoli od stolu. Ale znáte to. Tuhle odpoledne se neočekávaně panička zjevila u odpolední kávy a svačinky na terase. My tam s Arnoštem vedle Čeňka jak slepice na hřadu, krky vykroucený, oči vyvalený, jazyky vyplažený a já ještě slintala. Panička okamžitě pochopila.
Ta ječela.
Naštěstí jí to dlouho nevydrželo, protože má starosti sama se sebou. Má nějaké období, o kterém se v srpnu říkalo tak už ti to začne a teď se říká tak už ti to začalo a panička má nějaký Rozvrh a potom jsou tam někdo, kdo snad nemá rád češtinu? A taky je tam nějaký Dozor, co si kvůli němu nemůže panička v klidu vypít kafe.
Snad se to zlepší a bude mít prímovňáckej psí život.