Psáno v pátek.

To se dějou teda věci. Já nestíhám vůbec podávat obraz reálného psího života, protože nejdřív jsem byla odstrčená a teď jsem vysportovaná od Růži do bezvědomí a tudíž hodně spinkací. Nejdřív jsem musela
zasedat ve výtvarné komisi pro tvorbu pozvánky na zahradní slavnost pro naši rodinu. Pak jsem to mnoho počítala a vyšlo mi 28 lidí, tři psi a jeden Arnošt. Mazec. Další den jsem byla opuštěna a když se naši vrátili, začali z fíkuse vykládat makrové nákupy takových rozměrů, že jsem usuzovala na vypuknutí války světových rozměrů. S mojí pomocí se vůbec nepočítalo, byla jsem odvelena z chodby, tak jsem šla do kuchyně, tam mi panička šlápla na packu, vyběhla jsem na terasu a porazila páníčka s bednou bublin ve skle. Peklo horoucí,
nejsem tady vedoucí. Světlá chvilka nastala, když se začalo pracovat se syrovým masem několika druhů. Dostali jsme s brašulákem slušný příděl a byli jsme hepijový. Okořeněné už nás nezajímalo, to ať si potvory dvounohý s tím davem ugrilujou. Taky se smažilo 40 řízečků, ale to mě tak nebere. Mám tři zprávy: blbou, skvělou a nadějnou. Odjede Čeněk, mám novou kamarádku Růženku, která je rotvajrelový mimino a v sobotu je zahradní slavnost s celou naší rodinou neb náš páníček bude 60 let mlád. Štěknu.