Gůgluju si ochránce nás zvířátek. Dějou se věci. Popíšu krok za krokem.
Panička večer lušťuje křížovku (takže by neměla nic vidět), Arnošt hopinki na gauč, děsné přešlapování a začíná trochu čůrat. Panička skok (na to, že má třistakilo hupla jak hopík) a držení Arnoštíčka za krkem, třepání a hysterické ječení: ty zmetku jeden pekelná. Po děsně dlouhém brutálním mávání vzduchem (Arnošťák řval jak protržený) s ním pleskla do kočičího záchodu. No nesledujte divadlo. Já tam přikráčela a pozor – informace pro Srstku – seřvala i mne!!! Prý: kdyby ten prasák hodil stripsy, tak ty bys je ještě sežrala.
No to je lahodně jasný, že sežrala, ale ječet na sebe nenechám.Brutální zacházení nemáme s Arnošťákem zapotřebí. Napíšeme Srstkovi a v kopii Kubišové a zažádáme si o místo v útulku.
Tak si cvrknul, no.