Mám na krku proti klíšťupíří obojek a za sebou jeden ze svých úplně nejvíc
nejbáječnějších týdnů (to je takovej shluk dní, kdy se něco dělá v nějakém
rytmu hodně podobně). Panička měla tu věc PRÁZDNINY a páníček skvělou věc
DOVOLENÁ. Původní plány byly asi jiné, ale se to nějak zhatilo a zašmodrchalo a
panička s námi byla jen v pondělí. Od úterý se vždycky na dopoledne
odfíkusovala do školy bez harantů a my zůstali v domečku bez dozoru. Jupíííííí.
Žádná organizace, pokyn nestíhal pokyn, všichni tři jsme si mnuli tlapy,
radostně vrtěli, provozovali anarchii, to znamená, že jsme se slunili a vůbec
nic nedělali. Arnošt teda jo, stále pořád loví mouchy. Temperatura byla i 15
celsiusů, na slunci asi sto a ta věc JARO začala. To bylo bájo. Když se odpoledne měla nablížit
panička, dali jsme nádobí od snídaně do myčky, čvaňháky od doutníků utajili a bylo
vygruntováno. Paničku jsme vítali voláním haf, mňau a pusu a bylo to fanfárový.
Já znám rituály naší smečky a tak vím, co se chystá.
Páníček se holí, pobíhá se s oblečky večerního typu a ve vzduchu je těšeníčko.
Potvory dvounohý byly zase v dívadle. Oni tak milujou zvířátka, že byli v divadle v Praze
v té Arše (jako archa Noemova?) kde byla nějaká Husa na provázku. Já padám.
Husa na vodítku. To byla asi opravdu husa, protože kupříkladu já umím bez
vodítka i přecházet silnici. Nejdřív jsem děsně ZŮSTAŇ a pak přijde VOLNO a já
můžu letět přes silnici do dalšího sektoru. Ale z toho dívadla se naši vrátili
úplně nejvíc moc absolutně nadšení, panička řekla, že to bylo nejlepší divadlo
za posledních několik rokusů.
Z toho plyne, že když potvory dvounohý jsou v poho, tak já a brašulák ještě více. Ale jsou nějaké problémy se spaním. Hafnu příště.