Pracujeme a lovíme na zahradě

Sluníčko a teploučko a jsou tu pejskové a kočičákové idylické časy. Nejsme tady dopoledne sami, motáme se okolo Čeňka, který usilovně pracuje. On minule zaměnil uříznout větev za uříznout strom, čímž vytvořil
velevýhled z ulice na naší terasu. Tak teď budoval protivýhledovou  popínací stěnu, kde se budou programově
vinout šplhací kytky. My mu asistujeme ze všech sil. Já vláčím po zahradě skalničky, které jsou připravené k přesazení, Arnošťák slalomuje na terasovém stole mezi nářadím a poté vydrží nehnutě hodinu hypnotizovat dění na zahradě. Taky nám pro obveselení ulovil rejska. Dával mu packama děsně do držky. Chudák polomrtvej
rejsek lítal vzduchem a byl přizakousnut při každém pokusu o útěk. Evidentně ho to nebavilo, síly ho opuštěly až z toho radši úplně umřel. Mňoukan ho opustil a já se jala zkoumat, co bych s ním mohla vyvést. Děsně jsem ho
čumákovala, ale k žrádlu to nebylo. Nechala jsem ho paničce, aby mu udělalala hjobeček. Ten se nekonal. Igeliťák a šup do popelnice. Oni naši děsně spěchali. Jeli na zahájení Febiofestu. Film a žranice. Ale hlavně - naše panička uvidí živého Alana Rickmana. Je to její oblíbený herec, ale nemůže mu zapomenout, jak hnusně se zachoval k tý Emmě. Thompsonový.  Ale o tom příště.