To jsem měla hodně jupí den. Panička přijela z práce už ve dvanáct děleno třiceti.
Já kotrmelcovala, francouzské polibky rozdávala, Arnošťák traktoroval, no prostě takové to domácí vítání.
Odměnou mi bylo, že panička nahodila vesnický vycházkový dres, vyhladila kocourákovi kožich, mně dala náhrdelník a šlo se. No my nešly obvyklou trasu, no my to švihly po mlejnech. To je jasný důvod proč lítat jako tryskomyš po lese a
přilehlém okolí. Chvilkama jsem si šlapala na jazyk, ale přece nezahynu. Pak si to pádím do kopce k Nouzovu, panička funí někde daleko za mnou (to má z toho, jak furt žere to maso, vyvařuje dobroty a zapíjí to plzní) a najednou mám v cestě
osobu. Já ji předběhla a na ní naskočila. Ona se vůbec nelekla a to mě teda hodně zklamala. Ale nestačila jsem se tím dlouho přemejšlovat, protože najednou zde princ. Úplně bílej, kudrnatej, na uších zapletené copánky. Vygůglován pudl střední. Krasavec. Já měla od bažiny před přírodním divadlem hezky blátem obalené tlapy, tak jsem mu to do jeho lvího střihu natiskla mnohokrát. To už panička dostihla majitelku bílého kluka a jala se to moje začuňačení omlouvat. Paní Pudlová pravila, že
bílý model je prase, které běhá po stráních sem a tam a že to nevadí, že manekýn je ten druhý. Co je druhý????? Skotačíme a baby vedou řeči. Moje vstřícná panička děsně vychválila tu bílou mrchu (a přitom pudlové nejsou její nej šálek kávy ) a za odměnu obdržela info o bílém klukovi: tatínek z Kanady, maminka z Austrálie, interšampión Švýcarska, Německa a celé Evropy. No to si moje milá panička cvrkla do trendulí. Taková celebrita!!! Zůstaňte na příjmu, já lítala jako šus, ale už vím, kdo je ten druhý, že paní Pudlová zná kamarádku paničky Janu ká a spoustu dalších haf.