To bylo teda divadlo. S našima jsme dorazili k budově s nápisem Nádraží. Panička nám zakoupila vstupenky do toho vlaku. Ukázala mi, že oni s páníčkem mají jednu jízdenku a já mám svoji samostatnou s nápisem PES. Následně se přiřítil vlak. No já byla vyvalená, že to jezdí po kolejích a děsně to hlučí. Nastupovat se mi vůbec nechtělo. Jsem ale moc hodná pejsková holčička a tak nejenže jsem nastoupila, ale spořádaně a roztomile jsem se usadila s našima a stala jsem se ozdobou vagónu. Dorazila k nám paní průvodčí, sjela mě znaleckým okem a vychválila moji vizáž. Přisedla si vedle nás a pak už nezavřela pusu. Proti své vůli jsme se dozvěděli, že má dlouhou službu, že staví barák, kolik má dětí a co dělají a spoustu důležitých a zajímavých věcí. Naštěstí jsme jeli jen dvacet minut. Já padám, my vystoupili přesně v tom Zbečně, kde jsme ráno zanechali fíkuse. Spořádaně na nás čekal, ale musel ještě nějakou chvilku vydržet. Byli jsme na obědě na restaurační zahrádce. Já byla zase za vzorňouše. Aby taky ne. Měla jsem v tlapkách deset kilometrů děsně do kopce a šíleně z kopce. Když se potvory dvounohý nacpaly, vyrazili jsme k domovu. Na terase u našeho domečku byla káva a my psi a kočky jsme se slastně povalovali ve skalce a bylo to famfárové.