Začala věc Velikonoce. Když největší křesťanské svátky, tak tedy se vším všudy. U nás je na pobytu Jarmilka. Mne i Arnošťáka velmi chválí, jaká že jsme roztomilá zvířátka. Náš model se potýkal dva dny s nějakým problémem. Vůbec nechtěl žrát, nevesele se plížil a uléhal na nestandardní místa. My z toho byli všichni celí na větvi. Při bližším ohledání bylo diagnostikováno pohmoždění kořene ocásku. Vidím to jako akčňák. On jde někomu velkostranit na pozemek a ten někdo ho migne po hřbetu polenem. Česká vesnická realita i pro britského modrého. Dnes ale už začal žrát a se tvářit normálňácky.
Tak se u nás začalo rokovat o tom věku. Panička s Jarmilkou se dívali na film pro děsné pamětníky, kde hrál Kirk Douglas. Příští rok mu bude sto a na čerstvých internetových fotkách vypadá skvěle. Dávali jsme ho za
příklad naší Jarmilce, ale ono to není až tak třeba. Je teď trochu nervózní z toho, že vloni se poprvé koupala venku 24. dubna a zda to letos bude také tak možné. Taky nechtěla už ty minizákusky po 22. hodině. To teda panička nemohla nechat bez odezvy. Jala se vyprávět příběh od kolegyně, kde Jarmilčinu vrstevnici krmí hadičkami. Mělo to žádaný dopad a strava dne byla následující: k snídani několik kousků mazance s čajíčkem,
svačinka obložený chlebíček, oběd sestával z polívčičky pro šestinedělky (silný vývar s domácím drobením), pečená krkovice, bramborové špalíčky, zelí z hlávky zhotovené. Posléze kafíčko a několik minizákusků. Večer
kousek nádivky, kuřecího řízečku a bramborového salátu. Následně zákusky odmítnuty, ale zmrzlinový kornout akceptován. Naši by si moc přáli, aby v 87 taky takhle hezky papali.