Já padám, už padesátkrát jsem tady komentářově štěkla. Přijde mi to stejné, jako když mne i Arnošťáka naši poměřují, kterak jsme se od příjezdu sem zvětšili. Průběžně se dojímají, jací jsme byli prcíci a jací jsme teď obřiska. Děsný kecy, to padá i Arnošt.
Teď si stojíme napůl dospělácky. Já jsem kokršpanělová lesní čuchačová, dle paničky motorová myš. Trefila to dokonale, protože jsem teď o víkendu projížděla lesy kolem Kačáku jak natažená na klíček. Děsně se zabahňuju a tak když potkáváme nějaké turistové musím se přivázat neb bych je děsně poskákala z radosti. Přivazují mě též před cizími psy, protože ne každý hafan je blahem bez sebe z mého kamarádění. Například dnes mě jeden velmi tlustý vořech vyceněnými zuby informoval, že by mi natrhl tu . . cokoli.
Arnošťák je taky skorodospělácký mňoukan, s přehledem chytá mouchy, přizakousne je a když se potom takový mouch plíží po zemi, tréninkově ho průběžně doráží. Někdy mu tu mouchu sežeru. Panička říká, že je to blé, ale ona neví, co je dobrý.