V neděli jsme zapálili první svíčku na adventním věnci, což je prý nejvyšší čas, abychom si všichni napsali Ježíškovi o dárky. Panička se vyslovila pro nějakou voňavou čmuchínu, ona má favoritku tu chloe, večer pak nějakou černou kokošanel. Páníček by si prý nejvíc přál světový mír a hodně mnoho gumových medvídků, eventuálně nepohrdne i dinosaury a kyselými žížalami. Arnošt nejdřív dvě hodiny zíral z obýváku do zahrady (co tam asi ve tmě vidí?) a pak něco začal drápat. No přes rameno se nahlížet nemá, ale já šla náhodou kolem. On by chtěl čerstvou šunku, vepřový páreček, syrové masíčko a záruku, že už ho ta Mrcha nebude vláčet za nohu přes zahradu, šlapat mu na břicho, kousat do ucha a brát mu všechny hračky. To je hezké přáníčko, ale úplně přesně nevím, kdo je věc Mrcha.
A teď já. Co se žrádla týče, dávám dopisu od brašuláka ctrl C a následně ctrl V. Navrch bych měla zájem o zlepšení kvality spánku. V nohách to není nic moc. Ježíšku, přines mi polštářek a malý elektrický roštíček jako
mají naši. Já si sice před spaním nečtu, ani si nechci zvedat unavené tlapky, ale chtěla bych být jako oni. Já lezu permanentně paničce na hlavu a horce na ni dýchám, ale jsem vždy odmrštěna se slovy- to není tvůj polštář- jdi si do pelíšku. Tak ti milý Ježíšku předem děkuji za ten polštář a i jiné drobnosti a přines něco i brašulákovi, on je moc milý. Dnes ho naši vážili. Je ho už šest kilo a k tomu padesát deka.