Peněženka 1

Hafnu příběh. Naši, když mě ještě neměli, si výletovali v Mariánských Lázních. Už z minulých návštěv odtamtud měla panička bambasovskou kabelku (což je kůže ručně doilustrovaná) a v tom roce osm zpátky jí páníček zakoupil úplně nejvíc nádhernou ze kůže polokulatou abstraktně malovanou peněženku. No panička se k ní přimkla, moc se jí líbila a mnohdy při rozličném placení byla oslovena a chválena pro atraktivnost.
(Atraktivnost peněženky, panička zas tak moc modelka není). Čas si to šupajdil kupředu, peněžence byli čtyři a najednou den D. Byla naditá třemi tisíci korunami a hověla si v kabelce ve sborovně. Náhle se dveře rozrazily,
všichni pedagogové vyučovali, tudíž nikde nikdo. Takovej hnusnej chlap (školní kamery to natočily) proběhl okolo stolů, vzal peněženky, seběhl do přízemí, poslední kamera ho viděla při odchodu ze školy a pak se po něm slehla zem. Jeho lup byl 15 tisíc v hotovosti, mnoho dokladů a platebních karet i naší paničky ta přenádherná peněženka. U nás se nehysterčí a nepláče, ale tohle bylo absolutně apokalyptické. Panička za zlodějem vyslala mnoho negativní energie a hodně se zasmutnila a taky mu popřála, aby mu prdel srostla. Poplakala smutkem, ale zanedlouho se jí leskly slzičky radosti. Páníček jí daroval úplně nejvíc novou peněženku z bambasovské stáje. Zase ten nádherný polokulatý tvar, zase ten abstraktní motiv. No to bylo radosti, děkování a není za co. Čas to perdil dopředu, nová peněženka byla nová tři roky, měla na svém kontě obdivné pochvaly od obsluh benzínových pump i butikových agentek. Idyla. A trvají idyly navěky? No netrvají.