Naše smečka má moc ráda víkend. To se nechodí do práce, pije se ráno kafíčko na zahradě, chodí se na procházky a vůbec je to fajn. Tentokrát u nás ani nebyli žádní kamarádi, páníček něco pracoval a panička se povalovala s věcí Kniha Román, prováděla lehkou údržbu domu a brutálně mě i Arnošťáka kartáčovala. Jemu se to, na rozdíl ode mne, moc líbí, děsně při tom traktoruje a rozkošnicky se natáčí a protahuje. V neděli jsem mu ráno také připravila hezkou chvilku. Přišel z kočičích courů, omdlel na terase a usínal. Já ho šla očichat, protože byl samý zvláštní čmuch. Nejzajímavější to bylo pod ocáskem na té klučičí věci. Hezky pěkně jsem mu olízla ty klučičí věci, pak ještě ucho a čumák a on byl blahem bez sebe. Když se mne začal velmi moc zamilovaně dívat, byla jsem odvolána ke kávě a ranním novinám a páníček Mňoukanovi říkal Na to ani nepomysli! Na co asi?
Panička brkla v týdnu v lese přes kořen, komicky poskočila a řekla fuj, ještě si zlomím nohu. Naštěstí ne, ale udělalo se jí nějaké auvajz v koleni, blběji se jí chodilo. V neděli jsme to šly jen my dvě rozpohybovat, aby to povolilo. Hezky pěkně se do podařilo, i když ten auvajz tam trochu zůstal. Ale v noci se děsně oživil, zahorkoval
a zvětšil koleno jako pro velkýho chlapa. My s brašulákem jsme měli vytažené krky, jaké že se to dávájí studené obklady typu Priznic ve dvě v noci. Já vrtěla, každá noční zábava je prima. Trochu jsem se jala asistovat čumákem, ale nebylo mi dovoleno. Ráno to zábavné nebylo, protože na ranní vycházce bylo děsný pajdání. A to už se vědělo, že se musí pro radu k veterináři pro lidi, speciální typ Ortoped.
Hafnu zítra.