Letos jsme už několikrát snídali a kafíčkovali na terase. Ale včera. No hnus velebnosti. Jak říká pan Komárek, chčije a chčije. Žádná vycházka, žádná radost. A naši do auta hup a na oslavu za Miluškou šup. V restauračním zařízení byli mezi prvními, přesněji druhými. Už tam byli z Pramenů Ivanka (ta by se líbila Arnoštovi, protože je kočka) a Jirka, ten se zas líbí dvounohým kočkám, protože je nejen milý, ale i elegantně prošedivělý s krásným knírem. Oslavenkyni to jako vždycky hodně moc elegantně slušelo, jupí, že máme takovou bezvadňoušovou kamarádku. Následně se roztrhl pytel i s ostatními. Přisvištěli další kamarádi a děti a jejich děti. Bylo pac a
pusu a přáníčka a dárky a bohemiový bubliny a už to propuklo. Milušky Jiří všechno hezky dokumentoval fotograficky, všichni byli euforický, že se vidí při takovéhle prima věci. Z Miluškových holčiček jsou moc hezké elegantní mladé dámy kategorie třicítky (kategorie padesát plus by si přála trochu omladit, já padám). Harantíčkové si užívali prolézání pod stolem, kde se proměňovali v mouchy a komáry a ozobávali všem nohy (tuhle hru bych hrála taky moc ráda, ale trčela jsem doma),prováděli kulturní program a celkově dováděli. Všichni si debužírovali, byly čínské předkrmy a čínská žrádýlka i dortíček s kafííííííčkem. Vedlo se mnoho řečí, mnoho se smálo. Bezvadňácký.
Jedli, pili, hodovali, dobrou vůli spolu měli. Vrátili se a místo číny jsem dostala kapsičku. Psí život.