Všechno má nějaký konec a proto nám sir odletěl. A jsem tu já a velmi mnoho veselých historek z natáčení. Úvodem bych podotkla, že když jsem byla představena a ukázána Lorencovi (po zpožděném příletu v absolutně apokalyptické bouřce), byla jsem na anglické psí stupnici krásy a roztomilosti hodnocena jako úplně nejvíc špička. Tento standard jsem si ale velmi těžko udržovala, když jsem při snídani Lorencovi hamtala ze zahrady mokrýma a špinavýma tlapama po velmi čistých a bezchybně nažehlených šortkách (to je tradice z Indie). Manekýn Arnošt mu předvedl, co je to nedbalá elegance britského modrého a oslnil. Situaci neodhadl ale do detailu, vydal se do pracovny pod Lorencovu postel, kde si začal štrachat. Okamžitě se tím stal štvanou zvěří. Udělali rojnici, odlovili ho a děsně mu vysvětlili, že tudy cesta nevede, zákaz vjezdu na týden. A jen jsme se takhle hezky po anglicku očuchali a už dospěláci odjeli na Šumavu.
Dorazili dorostenci Vaší a Nikolka. A to je jako máme poslouchat? Já padám. Arnošt paralerně.