Z nadpisu zřejmé, že někdo bude mít mokrou tlamajznu. Moje slintání je zaměřeno na všechna jídla, která jsou servírovaná Čeňkovi. On žaludku po zhoubném nádoru nemaje, je od paničky futrován různými dobrůtkami, jen aby hlavně jedl. Pokud je ona doma, pečlivě hlídá, aby jedl na co má chuť a zbytek klidně nechal. No moje chvíle. Tedy pokud ona zde není. Včera Čeněk porazil v rohu naší zahrady strom, který měl zlikvidovat až dnes ve spolupráci s páníčkem. Děsně se utahal a paničce říkal, že toho má plné zuby. Panička se přeukrutně divila a říkala, že neví, z čeho se tak zdrchal, že je přeci úplně normální, aby v 79 letech hubený člověk bez
žaludku skolil hubený šestimetrový strom. Pak žumral velkou becherovku, že si ji jako zaslouží. Dostal , zalil plzní, jíst teď nebude ažpotomještětyvětvemusíuspořádat. To si dala becherovku a na hlavu hadr panička.
Dnes byl svátek státního typu a proto všichni doma. My zvířata jsme to zahájila v pět děleno třiceti intenzivními žádostmi o stravu. Panička začala fungovat se slovy čert nám je byl dlužen (jakože nás tady zanechali čerti za účelem vyrovnání dluhu?) dala masku Matka Tereza a jala se nás krmit. To bylo to první slintání. Arnošťák dostal svoji velmi hodně moc oblíbenou konzervičku paštikového typu, já kapsičku. Dopoledne nic moc, Čeněk
elektrickou pilou řezal ty včerejší stromy. Slintání k obědu. No fuj. Byl guláš s hlívy ústřičné (nežeru, dala tam dvě cibule, čtyři zelené papriky, půl kila tý houby a ještě něco, aby se potom dělaly boule za ušima). Čeněk
dostal ke guláši tři knedlíky, já slintla jen cvičně. Nic mi nenechal, naopak si knedlík přidal. Odpoledne káva s mlékem a štrůdl šel okolo mne, ovšem večerní obložený chléb se zrajícím sýrem, to bych dala. Čeněk sežral všechno. Udílení prezidentských metálů ve televizi zapil ovocným čajem se štrůdlem, což jsem hodně oslintala. Nedostala nic. Psí život kokršpanělího typu.