To nám dnes hezky pěkně začal den. Včera žákyně Tereza předala paničce formulář, kterak jí krajský úřad zaplatí jízdné za první pololetí. Naše panička jí řekla, že to bude mít ráno připravené. Nevyjádřila se ale pregnantně. Ráno v lichou středu je u nás v deset hodin. Ledva panička v deset do sborovny dorazila, zjevila se žákyně Tereza a pravila: Před chvílí tady byla moje mamka. A víte, co řekla? No to je v prdeli, kde ta učitelka je? A vy jste tady nebyla. To jste ji paní učitelko pěkně nasrala.
Co na tuto údernou kritiku a věcné hodnocení mohla panička říci? Jako začátek dne to nebylo optimální. Ale proč nemít zbytek dne fanfárový? Výuka byla v poho, školní kuřecí spíz k obědu luxusní, odpolední nákupy dle seznamu bez zádrhele a třešničkou na dortu vycházka do lesa. My si s paničkou chrochtíčkovaly, já lítala jako zběsilá záležitost. A najednou. Zpoza zatáčky v lese se přede mnou vyskytla stará šedivá pejsková paní v mé velikosti. My obě naježily. Panička nás začala soudcovat - zůstaňte vy mrchy, Emí ke mně, když tu náhle se zjevila věc doga obrovská, původně barva modrá, dnes velmi mnoho prošedivělá v čumáku - pláštěnka proti chladu na zádech - panička v závěsu. Drama. Paničky pokousaná ruka střelhbitě a okamžitě uklizena, do dámských trenek hrůzou cvrknuto. Velitelka protilehlých psů se velmi omlouvala, že nás neviděla. Že by se bývala jinak zachovala, mrchy přivázala. Panička dělala že jako chápe. Následně doga hrozivě zavrčela. Její panička úsečně přikázala: Džesi neser mně.
A po sto metrech se naše panička do éteru zeptala: kdy už konečně bude dnes konec těm hnusným vulgarismům?