Víkenďák byl fanfárový, v neděli tady byla ještě návštěva a byly ty buřtíííííííííčky a já nic. Ale já jsem přesto velmi moc veselá a radostná, ať si ty buřtíííííííííčky potvory dvounohý nabouchaj do trenek. Na druhou stranu mě hodně moc pobavily a všichni jsme se řehtali jako koně. To psi dělají jen ve výtečné náladě. A já ji měla. Ležím si hezky pěkně vedle stolu na terase, dělám jako že nic, uši jak radary a tak všechno vím. Například jsou radostní, že naše kamarádka v Motole se trochu zlepšila, bude nemocnici opouštět, půjde domů a bude mít k dispozici zařízení Paní Pečovatelka. A doma na terase, až bude očumílkovat zahradu a odhánět klíšťata, tak to se určitě vylepšoušuje. Radost máme i z Čeňouška, protože hezký jí. Ale zlobí, neb stále něco štrachá na zahradě. A to není oukej. Panička hartusí, že nemá ještě tolik sil, že musí odpočívat. Není jí to nic platné. Nyní ty odposlouchané veselosti. Panička měla pro společnost přednášku na téma omluvenky našich studentů. Jako z její školy. Citovala žákyni, která předkládá omluvenky kolegovi, který je druhém břehu (jakože bych si dělala štěňata s Agátou nebo Wolfíček s Čikoušem). Nemá ty ženský rád, ale statečně četl z omluvného listu: rodinnédůvody, nemoc, bolelojivkrku, návštěvalékaře a najednou: pálilo ji v pochvě.
Já padám. Sborovna taky.