Haf Haf Nazdárek! No dobře – tak i Mňau Mňau!

Nechceme Kouďáka v hlavní roli

17.11.2014 22:29

Na to jsme teda s brašulákem čekali! O nás ani slovo, pořád co jako dělá ten Koudy. Jak kouká, běhá, sedí, papá, čůrá, kaká, spinká, vrtí ocáskem a vůbec. Naši jsou z toho nesoustředění, takže já a Arnošťák jsme se rozhodli, že se musíme nějak zviditelnit. Protože byl víkend, plán byl jasný. Bylo to o to pikantnější, že naši se přiharcovali z divadla a následné skleničky až po půlnoci. Ve tři děleno čtyřicetipěti vkráčel mňoukan
do ložnice. Dal mňau na druhou. Já předstírala spánek. Panička taktéž. Dal to znovu a velmi hodně důrazně. Páníček mu řekl, to nemůžeš takhle plakat kocourku, pojď ještě spinkat a instaloval ho vedle paničky do postele. Klid jsme jim nechali ještě dvě hodinky a pak jsme začali blbnout. My soubojovali, lítali po posteli, no divočina. Dosáhli jsme toho, že jsme se vyšvihli do hlavních rolí a už se vstávalo, kolem nás poskakovalo, krmilo. Ovšem blbé je, že my označeni za podvratné živly, které budou brzo prodány řezníkovi na maso a vysunuti na zahradu. Tam nás to ale bavilo.

Jo a ještě o tom divadle. Naši nebyli až tak euforicky našlápnutí. Hra o starostech novopečeného otce. U nás máme harntíčky 30 +, pročež obavy byly na místě. Hrálo se v  Celetné (úplně přesně nevím, co si pod tímhle pojmem představit). Začalo se sklenkou před představením (panička dala z důvodů horka točenou, dobře ošetřenou plzeň). Byly pozorovány hodiny zde vyvěšené, které šly pozpátku. Já padám. Na to aby měl člověk vysokou hodinářskou. Naštěstí hned vedle je možné kontrolovat na hodinách, které jdou ukázněně dopředu ve směru hodinových ručiček. Ale potom. Když naši a kamarádi vcházeli do hlediště, hlavní a jediný divadelní představitel všechny vítal rukou podáním. Naši ho neznali, on je  Roman Pomajbo. No on ale hrál skvěle, vesele, dynamicky, inteligentně a úžasně. Společnost si po představení ještě trochu požvatlala, se zavodnila a bylo to fanfárový. Cestou domů mnoho rychle brzdili kvůli srncovi. Byl u silnice na kraji naší vesnice,
hezky hleděl a nedivočil. V domečku se zhasínalo v jednu a doufalo se, že noc bude fajn. Si mysleli, že se vyspí. Jak to dopadlo je o pár řádků výše.