Tak teda dávejte velkej pozor na to, co teď budu psát. Byla u nás spousta návštěv. Jídlo sice zatím nepřinesly, ale dávám jim ještě šanci. A všichni hned od branky na moji zahradu pištěli No ta je náááádhernááááá. Pocéééééém Emčo! To víš - já budu běhat za každým kdo ječí pocéééééém. Ale pak se se mnou zase ňuchňali a někteří se i chvilku prali, ale na mě nemaj. Zákus do rukávu a chvíli přetahovaná a jasný vítěz je kdo? No to je přeci jasný. No a taky pořád kolem mne běhali s foťákama a cvakali jako o život. No to se nezlobím, protože jsem fakt hóóóódně fotogenická a na fotkách mi to sluší. Jo a taky na chvíli pustili na zahradu Arnošta. On jinak nesmí, protože je malej a mohl by utéct, protože je pekelně rychlej. A tak se zase motali kolem Arnošta a ten taky musel poslouchat Arnošte pocééém. Ale držel se mnou basu a na nějaký pocééém taky nereagoval. Je to prostě kámoš. A tak, když jsem návštěvám předváděla jak si hrajem, tak jsem ani tak moc nekousala. Jen takový to filmový kousání, co není doopravdy.
No a pak návštěvy odfrčely a my jsme zase byli jen naše společná rodina a byla to bašta. Večer jsem zaslechla, že druhý den pojedu s páníčkem do nějaký Prahy a že jako do práce.
No a jak jsem slyšela, tak se i stalo. Ráno mě páníček naložil do auta (vzal mi pelíšek a deku a mýho oblíbenýho plyšáka Krysáka) a jeli jsme. Mě se to teda zrovna v tom pelíšku moc nehodilo, protože jsem chtěla sedět vepředu a radit páníčkovi s řízením. A tak jsem si párkrát kňourla a ještě jednou kňourla a paníček zastavil a přendal si pelíšek na sedačku vedle sebe. Bylo to lepší, ale pořád to nebylo ono - tak co myslíte? - trochu jsem si kňourla a už mě vzal na klín. Jó, to bylo hned lepší. Seděla jsem za volantem, trochu i viděla. Páníček teda trochu hudroval, že takhle se jezdit nemá a že to není nic moc a že teda takhle pojedem jen po dálnici na kraj Prahy a potom prej raději nějakým metrem. Já nevěděla o čem je řeč, tak jsem ho nechala být. Zastavili jsme u nějakých obchodů, páníček mě vysadil, nasadil mi krásný červený náhrdelník (někteří tomu říkají obojek), přicvakl tam nějakou kšandu a že jako půjdem na to metro. No chodit uvázaná - to mě tedy vůbec nebaví, a tak jsem si sedla a koukala, co jako páníček udělá. No jasně - vzal mě do náručí a na to metro mě odnesl. V metru to hučelo a trochu tam foukalo a všichni se na mne usmívali. No mě to bylo fuk. Já se nebudu zubit na každýho, kdo jde kolem, a tak jsem si i zdřímla.
U paníčka v práci dobrý. Zase bylo No ta je nádhernáá a Pocééém. Mě už tyhle pokřiky nudí a tak jsem se jim tam vyčůrala. No a pak jsme šli zase zpátky. Ještě jsme se stavili u paní trafikantky pro doutníky (No ta je nádherná a Pocééééém) a pak ještě u paní řeznice (No ta je slaďoučká a Pocééém). Páníček mě zase donesl do metra a dojeli jsme k autu a pak šupky dupky domů na zahradu. Nebyl to špatný výlet, ale doufám, že další bude až za nějaký čásek. Viděla jsem tramvaje, metro, trafiku, řeznictví.... Ale stačilo.
Haf haf