Náš Čeněk zde

Vloni touhle dobou jsme nevěděli, co je to Čeněk. Letos ledva naši hovořili, že přijede, vrtěli jsme unisono. Jsme už totiž velká zvířátka a fšechno víme. Včera večer Čeňouška panička z Třech Mošen přepravila a na zahradu uvrhla. Velmi mnoho nás vychválil, že jsme báječní. Arnošťáka trochu nabádal, aby více jedl, že vypadá nehezky hubený (a kdo to pořád říká? Naše panička. On je malý králíček. Ta sociálka nám ho brzo sebere.). Máme před
sebou hezké dva týdny, kdy nebudeme sami a co oko nevidí, srdce nebolí - něco upadne i od stolu. To by paničku zabilo. Mám takové to smutno, čemuž se říká depréze. Můj nejvíc páníček taťka-mamka odjel na týden na ryby. Když začal balit, myslely jsme si s paničkou, že bude doprovázet Amundsena nebo Holuba na některé
z jejich zásadních výprav.V reálu měl zajednaný pokojíček na soutoku Otavy a Vltavy, kde se bude s Opatíkem oddávat rybolovu. Toto je ale výprávění z jiného soudku. O tom potom.