To teda byla zahradní slavnost! Od samého rána se děly věci. Nejdříve dorazila sekce z Železných hor (hned dřeli jako barevní). Na zahradě se zapálily ohně a v obrovském kotli se z kila hovězího vařila gulášová polévka. Ledva byla hotová, přijížděli hosté. Celkem se to rozrostlo na 28 kusů, z toho bylo ale 8 minilidiček. Naše čtyřnohá skupina, my co spolu mluvíme, jsem byla já, Arnošt, náš čtrnáctiletý kokršpanělí Krištof a skoro roční bíglíčkovej Mysty. Program jsme zvolili hezký. Konkrétně, že Krištůfek si lehl do stínu a spal, Arnošt si vzal batoh se svačinou a odešel neznámo kam, já a Mysty jsme perlili a inscenovali nepřetržitou soubojovou hru. No my se vyblbli. Panička mě napomínala, že je nečestné a nesportovní zakusovat se mu do ucha, ale v případě, že junior je neřízená střela se zakázané prostředky musí použít. Skupina dvounohých si sice neprokusovala uši, ale bavila se také náramně. Všichni jedli rozličné hnusné zeleninové saláty (oni si chrochtali), říííííízečky
a také zákusečky. Když už jsme byli úplně kompletní smečka a dalo se šampíčko a gratulace, vytrčil se stativ a bylo společné foto. Všichni museli mít na hlavě klobouk a pak na druhé fotce ne. My psi jsme jenom zdobili. Famfárově vše pokračovalo grilováním a konverzováním a do lesíka proběhnutím. Večer odjely malé modely a jejich opatrovníci i můj nový kamarádulát Mysty. My dospěláci jsme pak měli zahradní večer při svíčkách, no já to vzdala před půlnocí, vrcholová skupina až hodně v noci.
Nespalo se mi sladce. Hrozná zrada. Páníček dostal dárkem od rodiny pět dní v Římě. A kdo s ním asi pojede? Já vrtěla. Já jsem vyloženě italský typ. Ale budu doma. Bere paničku. Aby mu prdel srostla.