Letošní jaro (pro mne a Arnošťáka druhé v pořadí) vypadá jako zima v Rusku. Kupříkladu dnes. Normálně a regulérně sněžilo. Včera to byl apríl, tak se to tak nebralo. Jakože aprílová prča, ale do čeho jsme se to probudili? Panička je s námi z důvodu věc prázdniny doma. No my s brašulákem byli celí zalehlí v kanafasu a markýrovali , že máme ten exitus. Dostali jsme kázání, že aby se to celé dopoledne nechrápalo, když se v půl šesté mňoukanuje a hafanuje a žrádla se dožaduje. No aby ne, my měli hlad. Panička se na šestou mrtvolně přivlekla, nakrmila a do postele se zpět zřítila. Konec konců mohla spát taky celé dopoledne a ne šukat po světnici. Odpoledne mě vzala do hvízdajícího lesa. To byl velmi heroický výkon. Předevčírem při naší vycházce vichr svalil jen padesát metrů za námi velký smrk. To jsem čumílkovala, jakou rychlostí umí panička z lesa se mnou pelášit. Obě jsme to přestály tehdy i dnes bez následků. Já ji sice dostala větví přes celého psa, ale jen jsem to zaštěkla. Živé a veselé jsme se vracely domů. Pod čističkou ale zrada. Divoký, ale úplně divoký prase prostorově velkého typu ze křoví čumnulo zočídoočí naší paničce.
A co jako dělat?