Haf Haf Nazdárek! No dobře – tak i Mňau Mňau!

Moje první lodičky

11.10.2013 22:00

Dobrá zpráva je, že jsem byla od betonu důkladně očištěna, tudíž ze mne betonová skulptura  není. Těším se dobrému zdraví, které utužuji skrzevá dobré jídlo a nadstandardní zacházení. Máme zde období zvané pohodička. Večerní operetka v Karlíně pro potvory dvounohý, následně v úžasňácký restauraci sklenička a řešení nastolení celosvětového míru s přáteli . A od půlnoci naše panička narozeniny i výročí sňatku. Mám story. To bylo tak.

Když náš páníček naši paničku o ruku požádal, byla panička naše mláda cca padesáte let. V tento den výroční (napíšu natvrdo, že ji bylo půůůůlstoletí) byly tedy ty narozeniny a na hradě Křivoklát jen s malounko lidičkami den otázek a odpovědí. Naši stáli na kůži a odpovídali – berete si a v dobrém i zlém, ručitelé byli Blanka (už potřetí – já padám) a Kája Ká. Tenkrát to dopadlo, ale dnes, 7 let poté, nevíme, zda nebude ručitelům vyčiněno a dále zatápěno za blbé ručení.  Vystresovaní hafani a mňoukani jsme se tedy logicky večer báli co a jak. Ctíme heslo naší paničky: nač stahovat kalhoty, když brod je daleko. Já i Arnošt jsme si ale cvičně sebevražedně rozepínali zvířátková rybana. Jupí, nebylo třeba. Byly květiny, byly smrďoši v lahvi (od Armaniho novinka Sí – voní to jako blázen!!!!), polibky a pozitivní ňu ňu. My paštiky jemného typu. Náběh na orgastickou euforii.

P.S. Ty lodičky. Panička má na podzim oblíbené červené lodičky. Já si je dopoledne přinesla postupně do obýváku, pročuchla a na mnoha místech rozžvýkala. Páníček říkal, že to jsou moje první lodičky a co říkala panička nevím, protože to zaniklo v mlácení nádobím, boucháním dveří a nenávistným huhláním,  které panička produkovala.