Jupískový život. Máme tady chůvu Čeňka a tak je to fanfárový. Ráno sice chodím na procházku s paničkou skorozatmy, ale přes den máme společnost. No musí se být venku, protože Čeněk štípe dříví a jinak pracuje, ale nejsme tady sami. Arnošťák má povoleny dopolední coury, pročež ho nevidíme, neb leží vedle u Ondřeje na břehu jezera a doufá ve vážky. To se načeká. Tyhlety vážky už si oblékly zimní kabáty a nikde nelétají. Ale on je roztomilý a spokojí se i s mouchami. Taky musí mít všechno, co se děje se mnou. Mne moc kartáčování neba, ale on se vlichotil na vyzkoušení a je z toho úplně orgastickej. Panička mu prokatáčovala hlavu a uši a hřbet a podkrkem zakrkem a ocásek a pak ještě dvakrát dokola a on traktoroval jako po pribináčku. Já padám.
Dnes se nám držela přednáška o stravovacím režimu. Polevili jsme ve žracím nasazení, nevrháme se po hlavě do kapsiček a suché pojídáme laxně. Já mám prý děsný výdej, protože lítám na vycházkách jako šuspajtl a Arnošt je šlechtěn kvůlivá velikosti. Abychom měli klid děláme, že se polepšíme. Tajně doufáme v nějaké žrádelní novinky.