Všemi osmi tlapkami jsme my potvory chlupatý huply do normálního režimu. Přišlo nám ještě mobilizující blahopřání k narozeninám od naší maminky Martiny (psí maminka jen diktovala, protože naše psí maminka
drápy blbě píše esemseky). Tedy komu: mně, Bažinovi do HRKR, Balůovi do Holandska, Basilovi asi do Mostu a mému ve smečce hodně moc nejvíc kamarádovi Bimíčkovi do Štok. To se těším, až se s nimi někdy uvidím. Nechci nic předvídat, ale Bimíčkovic by se nás mohli dočkat co nevidět, ale my jim to budeme teprve élemajlovat. Naše smečka a skoro celá rodina mají víkend na Moravě. Já mám už trochu zabalenej výletňákovejc baťůžek do penziónu hnedle vedle té Venuše z Věstonic. Program nic moc. Nějaká dle mapy prímovňácková vycházka, jupísek, přijede i Kouďák a to si zablbneme, to je famfárový. Ale. Večer se jde do věc sklípek. A co asi dělat v tom sklepě?Jakože loupat klíčky z brambor? A nebude tam zima? Arnošťul to dal do zázrak gůgl a vypadlo na něj, že je tam sklep od bratrance a znechuceně mňouknul, že to mi teda přeje. Ve sklepě potvory dvounohý sosají víno, poslouchají info vinaře, kývají, že tak to je, že jsou jako znalci, ale vědí prd. Za pár hodin je to všechno jedno, choas. Arnošťák odhaduje, že ráno to bude jako po boji. Vojsko si bude lízat rány a já budu hledat, kdože to se mnou půjde ven. A proč by páníček nešel? Jistě bude v jeho zájmu vyhledat pohřební službu, která mu pro paničku hezkou rakvičku připraví.
No pokud by se zadařilo a ona z mrtvých vstala, pojedeme domů a akci za zdařilou prohlásíme. Vývoj událostí předbíhám. Jedeme až na konci měsíce dubnovce.