Avízován byl šílený víkend Malování. Bylo to tak. Ne. Bylo to ještě o trochu horší. V pátek dorazil Mistr. Čekala jsem Goťáka a on mistr odborného výcviku z učiliště od paničky. Říkal mi Krásná Emi a já jemu Toní. Provedla jsem ho všemi místnostmi, které měl malovat a instalovala jsem se k míchání barev. Panička zajišťovala cateringové služby, tudíž asistenka malíře byla jasná. Trochu jsem čumákem drkala do všech těch kbelíků, očucháčkovala štětky (ne ty z Václaváku, ale na malování), radostně poskakovala a pobíhala. Když o mne bylo dvakrát brknuto, vynořila se panička z kuchyně a přísným hlasem mě odvelela na zahradu k páníčkovi. Tak jsem s sebou švihla do trávy, dala si packy pod bradu a sledovala Arnošťáka jak loví mouchy. On má úúúžasnou techniku. Rozpaží, vytasí drápy, soustředění, běží po zadních běhákách přes půl zahrady za mouchou, skok a nic. Páníček mu hodně věří, prý stačí trochu dopilovat techniku a bude z něj slavný lovec Pampalini. Já padám! Lovec! Můj nový kamarád Toní odešel večer, že ráno je tady jako na koni ( a přitom jel automobilismem). Panička mu slíbila kvalitní snídaňová míchaná vajíčka, kafíčko a pak že se to zítra doťukne. Ale dnes je dnes. Klid a pohoda. Všichni čtyři jsme dali famfárové lenošení na večerní terase.
Naše smečka to dala. I při malování jsme jupískovatý.