Pak na někoho čekejte. Kryštof nepřijel. Už jsem informovaná, že je to přenádherný exkluzivní kokršpaněl, který se tady narodil, je mu už skoro 13 a jeho maminka Adélka má hrobeček za domem. Takže takový strejďáček. Má doma dvě kočky, to by mohl toho našeho Arnošta dát. Přijede sem v létě na týden na dovolenou, protože do Chorvatska se mu nechce. To budeme zvěřinec.
Dnes jsem si hezky pěkně dvakrát pohrála s návštěvami. Teta Helena přišla na zahradu s Wolfíčkem (bílý knírač), tak jsem velmi zakoketovala různými zákusy, byla honička, pro mne děsná zábava, ale Wolfíček se tvářil trochu překvapeně, docela jako někdo, komu to nemyslí tak zcela úplně rychle. Pak to doťukl páníček, který přijel z roboty a zeptal se tety Heleny, jestli Wolfíček nemá něco s pravou přední nožičkou, protože ji při běhání neohýbá. Dostalo se mu odpovědi, že on tak běhá normálně. To nebylo od páníčka vtipný. I když Wolfíček není žádnej ajnštajn, pro mne je to hrozně moc bezva nový kamarád.
Večer přijel Vašík, moc jsem se mu líbila a hezky pěkně mě rozdivočil. To je prímovňácký, protože mě určitě bude někdy hlídat. Bylo mu už osmnáct, paničce říká babičko a je to velký umělec, skoro frédymerkury. Hraje ve skupině, což nevím úplně přesně co je, ale představuji si to jako: já + Arnošt + Wolfíček.
Já si taky děsně ráda hraju ve skupině.