A zas je tu ten starý problém jménem Výstavy. Naši to řešili ještě před tím, než mne zakoupili a paničce Martině hned meldovali, že oni mě nikde předvádět nebudou. Dvakrát ustoupili a já byla odborně očumována v Mladé
Boleslavi a Praze. Pravdou je, že jsem byla hvězdná. S tím se člověk prostě narodí. V podzimních plískanicích jsem potvory dvounohý deprimovala urousanými chlupy a tak bylo rozhodnuto, že budu stříhána na tuleně a sbohem výstavy. A teď Martina kabelovala, zda bychom mne nepřihlásili k soutěžnímu očumování do
Litoměřic. Já totiž potřebuji dvě výstavy, tedy dvě výstavy, které mají štábní kulturu na vysoké úrovni, a budu mít ty Papíry jako mají moje maminka a tatínek. A ještě musím dostat hezkou známku, že jsem jako hodně krásná a šikovná v jedné osobě. A to jsou ty dlouhý chlupy, moje přenádherná hlava a uši, sčítání s přechodem přes desítku a nežrat stripsy z kočičího záchodu. A teď babo raď. Naši to řešili tři dny, panička konzultoval s přítelkyní odbornou psí i úplně nejvíc chytrým psím rozhodčím, který létá očumovat psy po úplně celém světě. No fakt děsný rokování, kam se hrabou rozpravy v parlamentu. A pak vydali tiskovou zprávu: naše Ema se bude vystavovat v květnu v Praze a Litoměřicích a pak už nikdy. A jak řekli, tak udělali. Vyplázli dva tisíce za startovné, nebudou mi stříhat chlupy a budeme cvičit tu matiku.
Krásná a chytrá, taková jsem já, matinko.