Moje stránky zmizely. Tenhle opravdický virtuální deníček se prostě najednou vypařil z internetového vesmíru. Úplně nám z toho vylezly oči z důlků. No to bylo blboušové. Hned jsme to prokorespondovali, že jsem si to neporouchala, že se jim někde ucpaly dráty, aby to nahodili. A ono se to opravilo, vítězství se dostavilo. Můžu se proto vrátit k nedělní prochajdě k Sázavě. Šli jsme úplně zkompletovaná smečka. Oni po lesních pěšinkách, já nahorudolůdopředudozadu okolo nich. Předváděla jsem děsnou poslušnost a jako mezihru plavání v nádherném pstruhovém potoce. Do Sázavy mě nepustili, neb bylo mnoho vody, že i pan Přívozník to měl co tu svoji loď ukormidlovat. My ale na přívoz prděli, protože na našem břehu byla pro dvounožáky bufetová záležitost s pivem plzeňského typu, pro mého páníčka i s moc dobrou kofolou. Bylo sezení a mnoho keců,
kochali jsme se řekou, modrou oblohou a hezkými těly na plovárně. Já vzorově odpočívala, když v tom se na mne z čista jasna uvrhlo neznámé kulaté těleso. Nikdo nechápal. Pak to narazilo do stromu, zastavilo a rozbalilo se to. Byla to věc Úplně Malej Pes. Černobílá překrásně zastřižená srst. Majitelé nikde. Když se to postavilo na nohy, zaútočilo to na mne jedním skokem, že bude hra. Proč ne. Zapnula jsem si pohon Tryskomyš a už jsem ho stíhala. No stíhala. To jsem ještě nezažila, aby byl nějaký pejsák tak rychlý. A ty výpady proti mé osobě!
Každým coulem bojovník velkého formátu. Mezitím dorazili jejich. Naše celá skupina se hned jala to bojovné černobílé zařízení děsně chválit za statečnost a vizáž. Panička chtěla říci, že je to hezký voříšek, ale takticky nadsadila: copak je to za rasu? A info bylo, že je to čistokrevný s průkazem původu jorkšírský teriér biewer, což je taková novota za dvacet tisíc vloni k narozeninám od manžela vedle stojícího. My žasli. A pak nám spadly čelisti. To zvíře se jmenuje Čenda. Přesně jako náš Čeněk. To je bordel. Zahráli jsme si ale fakt fanfárově.
Byla pac a pusu a šlo se zpátky, v mém případě se lítalo se stále stejně nekonečnou vervou. No výlet jak má být.
Po návratu domů k Arnoštovi jsem to totiž hezky pěkně všechno dospala.